Ferraty v Hohe Wandu

Ganghofersteig (C), Währingersteig (C), Gebirgsvereins (D), Frauenlucke (A/B) a všudypřítomná rakouská idylka

Wildenauer – nástup. Zdroj: Petr Ošmera

Poslední víkend v červnu se sešla skupinka pěti výtečníků a společně vyrazila zdolat několik ferátek v naší nejbližší ferratové oblasti – rakouském přírodním parku Hohe Wand nedaleko Wiener Neustadtu. Celkem jsme pokořili čtyři ferraty a zažili dva krásné dny v nádherné přírodě východního okraje Alp.

Den první

V sobotu o půl sedmé ráno vyrazilo bílé berlingo z Brněnských Ivanovic a postupně nabralo dva Martiny, dva Petry a jednoho Pavla. Doprava byla plynulá, cesta ubíhala a po deváté jsme byli na místě určení.

Cílem byla východní část Hohe Wandu se zajištěnými cestami Ganghofersteig a Währingersteig. Vyrazili jsme po silnici, která směřuje přímo do skalní stěny a překonává ji soutěskou v několika prudkých serpentýnách. Cestou jsme pozorovali paraglidisty kroužící nad vyhlídkou Skywalk, která se tyčí nad kolmými skalami. Po chvíli jsme opustili silnici a pokračovali lesní pěšinou, která nás dovedla až na vrcholové plató. Po něm jsme pokračovali doprava a než jsme se nadáli, došli jsme k chatě Herrgottschnit­zlerhaus (826m), která stojí přímo nad ferratou Ganghofersteig.

Naturpark Hohe Wand. Zdroj: Petr Ošmera

Není to žádný útes, spíš skalka zarostlá trávou. Převýšení je asi 60m, leze se po kramlích po skále, potom lehčím terénem se zajištěním lanem. Ferrata je obtížnosti C a na rozcvičení byla ideální. Asi za 15 minut jsme byli nahoře, sprinter Martin ještě dřív a to bez zajištění, které se mu zdálo zbytečné. Uteklo to docela rychle, měl jsem chuť si vylézt ještě jednou, abych si to lépe prožil, ale místo toho jsme šli na pivo do blízkého Herrgottschnit­zlerhausu. Chata nic moc pěkná, obsluha nic moc ochotná, jenom to pivo jako křen. Dali jsme si pšeničného lahváče a vyrazili na cestu k další ferratě.

Ganghofersteig (C) aneb Martin v plném nasazení. Zdroj: Petr Ošmera

Z několika možností jsme zvolili cestu Drobilsteig, která vedla dolu skalními soutěskami, které překonala několika žebříky. Kratší, ale velmi výživná ferátka, která překonává strmou skalní stěnu napravo od jeskyně Einhornhöhle je zajištěna kramlemi, ocelovým lanem a kolmým exponovaným žebříkem. Obtížné úseky jsou na začátku kolmé stěny, která se překonává s pomocí kramlí a ocelového lana (C). Pak následuje traverz pod malým převisem, kde je zápisová kniha, a nepříjemný přechod (B/C) na kolmý a exponovaný železný žebřík (C). Takhle hovoří průvodce. Když jsem se podíval nahoru a uviděl ten žebřík, tak jsem začal pociťovat nejistotu, jestli jsem tady správně. Hlavně když tohle měla být jedna z lehčích ferrat na rozehřátí. Čekali jsme chvíli ve frontě, díky snadné dostupnosti této ferraty bylo před námi dost lidí. Výlez do převisu byl celkem v pohodě, tam jsme si odpočli a pak to přišlo. Když jsem vylezl z převisu na holou stěnu a zjistil, jak dlouhý krok musím udělat k žebříku, rozklepaly se mi nohy. Asi dvě minuty jsem tak stál, váhu na pravé noze, která pomalu ztrácela sílu a tak jsem se prostě rozhodl, že to musím udělat a přitáhl jsem se k žebříku. Se sevřenýma půlkama jsem po něm pomaličku vyšplhal a pak už to byla pohoda. Nahoře byl plácek s pěkným výhledem, a tak jsme tam chvíli poseděli.

Währingersteig (C). Zdroj: Petr Ošmera

Poté jsme se vydali stejnou cestou zpět k chatě Herrgottschnit­zlerhaus, kde jsme se opět stavili na jedno pivo, tentokrát normální točené, jak se v Rakousku říká vom Fass. V hospodě jsme jako další cíl dne určili vyhlídku Skywalk. Celý Hohe Wand je tak krátký, že se dá kamkoliv dostat pěšky a tak jsme vyrazili. Šli jsme po hlavní turistické značce po okraji útesů a kochali jsme se krásnými výhledy. Skywalk je ocelová lávka ve tvaru trojúhelníku, který je jedním vrcholem ukotven ve skále a zbývající dva vrcholy trčí do vzduchu. Tu hroznou výšku pod sebou si návštěvníci mohou vychutnat pohledem skrze podlahu z pozinkovaného roštu. Asi pět minut od vyhlídky je parkoviště a hospoda. No prostě tradiční komerční atrakce, jaká nesmí nikde chybět. Ke cti Rakušáků je třeba říct, že se neplatí žádné vstupné a dalekohled na vyhlídce fungoval i bez vhození mince. Po prohlídce skywalku následovala návštěva blízké hospody.

Vyhlídka Skywalk. Zdroj: Petr Ošmera

Od skywalku jsme chtěli dolů do kempu sestoupit lehkou ferratou Frauenluckensteig, ale minuli jsme odbočku, takže jsme sjížděli dolů sutí, přidržovali se stromů a občas slezli nějakou skalku. Později jsme zjistili, že jsme k sestupu použili horolezeckou cestu nejnižší obtížnosti Völlerinsteig.

Den druhý

V neděli byl naším cílem jihozápad Hohe Wandu s ferratou Wildenauersteig. Značení bylo opět typicky rakousky zmatené, takže jsme to úplně netrefili, kýženou ferratu jsme přešli a objevili se u nově zbudované ferraty Gebirgsverein­ssteig. Dle informační cedule to měla být velmi krásná ale taky obtížná ferrata (C/D). Obtížnost mě odradila a tak jsem si ji nechal ujít. Jak se ostatní kluci nahoře shodli, byla ferrata hodně těžká, ale opravdu krásná.

Wildenauer (D) – závěrečný komín. Zdroj: Petr Ošmera

Já jsem se vydal nahoru turistickou cestou Springlessteig, když jsem nemohl najít cestu Wagnersteig, po které jsem chtěl původně jít. Cestou jsem narazil na začátek ferraty Wildenauersteig, kterou jsme původně plánovali, ale sám jsem si na ni netroufl, hlavně po načtených informacích, že ferrata není zajištěna lanem a kramle jsou proklatě daleko od sebe. Nicméně neúčasti na ferratách jsem litovat nemusel, neboť cesta Springlessteig byla opravdu krásná. Nejprve kopírovala úpatí skalních stěn, které byly hustě protkány horolezeckými cestami. Poté se zvedala nahoru a šplhala na vrchol útesu zajištěna lany a žebříkem. Cesta vyústila přímo před chatou Hubertushaus. Vyrazil jsem hledat výstup z ferraty Gebirgsverein­ssteig. Po pěti minutách jem došel na vrchol skály, kde končila ferrata Wildenauersteig a byl odsud krásný výhled na závěrečnou pasáž sousedního Gebirgsverein­ssteigu. Za chvíli se tam objevil i Martin. Společně jsme počkali na ostatní kluky, kterým to trvalo ještě skoro hodinu.

Finále. Zdroj: Petr Ošmera

Plni zážitků jsme se vydali k blízkému Hubertushausu (946m), kde jsme zasedli na zahrádku a objednali si pivo. Poté, co začalo pršet jsme se přesunuli dovnitř a objednali si ještě jedno. Když přestalo pršet, opustili jsme tuto sympatickou chatu a vydali se opět po kraji útesů severovýchodním směrem zpět do kempu. Po chvíli jsme došli k soutěsce, která tvořila obrovský zářez do kolmých stěn Hohe Wandu. Když jsme klesli až na její dno, chtěli někteří slabší členové výpravy pokračovat spodem, ale podařilo se mi je pořesvědčit, a tak jsme opět nastoupali výškové metry a pokračovali po náhorní plošině. Hodilo se, že hned po výstupu na druhou stranu soutěsky jsme narazili na obří dřevěné lavice s krásným výhledem do údolí, kde jsme si odpočali. Po několika desítkách minut pochodu jsme došli k vyhlídce Skywalk. Tentokrát už jsme neminuli odbočku a jistým krokem zamířili k ferratě Frauenluckenste­ig, kterou jsme chtěli použít k sestupu. Jedná se o komín skalní jeskyně, ve kterém je ukotven asi 15m dlouhý žebřík. Po slezení žebříku jsme se ocitli v jeskyni, jejíž vchod je ve skále asi 8m nad povrchem. Z otvoru jeskyně dolů vedou kramle. Celkové převýšení je asi 30m, obtížnost B.

Frauenluckensteig – nevěřícný pohled do útrob komínu. Zdroj: Petr Ošmera

Frauenluckensteig – sestup komínem. Zdroj: Petr Ošmera

Od jeskyně jsme sestoupili podobně těžkým terénem jako předchozí den k úpatí skal pod skywalkem. No a dál už dobře známou cestou do kempu. Dlužno říct, že v kempu už v době našeho příchodu v nedělní podvečer nikdo nebyl. Dešťové přeháňky a silný vítr, které provázely celé odpoledne všechny vyhnaly. Po chvíli jsme jako poslední vyrazili i my.

Výtečníci – zleva: Pavel, Martin, Petr, Martin, Petr. Zdroj: Petr Ošmera

Autor: Petr Ošmera

Mohlo by vás zajímat...

  • Schneealpe - Windberg

    Naše krátké víkendové putování nás tentokrát zavedlo do nedalekého pohoří Schneealpe. Jedná se ho horskou skupinu sousedící s Raxalpe avšak s minimální návštěvností. Přesto tento kout přírody stojí za pozornost.
  • Cabo de Gata. Afrika na evropském kontinentě

    Suché klima, palmy, plameňáci, savana a písečné duny. Tak by se dala popsat Afrika. Tato charakteristika však sedí i na jedno evropské místo: Cabo de Gata.
  • Nejobtížnější stezka Evropy je na Korsice

    Je často podceňována a prochází téměř celou délkou francouzského ostrova Korsika od severu na jih. To je slavná turistická trasa GR20.